Závěr: Spolek za války

17. března 2007 v 15:51 | Josef Havrda |  Vývoj spolku od 1907 do 1927

Spolek za války.

(POSLEDNÍ ČLÁNEK KRONIKY)
Samo s sebou se rozumí, že za války ani včelaři a jejich rodiny nebyli ušetřeni ztráty životů a útrap válečných.
Pokud šlo zjistiti, byli ve válce následující naši členové: 1. Arnold Ant. z Cihelny, 2. Bareš Ant. z Cihelny /v Rusku internován pak legionář/, 3. Endrych Jos. z Újezda, 4. Horáček Jos. ze Sezemic, 5. Christen Cyrill ze Sezemic, 6. Jelínek Jan z Bohumilče 7. Kašpar Emil z Pardubic, 8. Kmoníček Jan z Rosic, 9 Kmošek Jan z Rosic, 10. Macháček Jan z Nemošic, 11. Novotný Jos. z Pardubic, 12. Pleskot Frant. z Rybitví, 13. Pleskot Václ. z Dolan, 14. Rohlík Jos. ze Srnojed, 15. Sirůček Jos. ze Ždánic, 16. Šalanda Fr. ze Ždánic, 17. Škrha Jan z Duban, 18. Tomášek Vincenc z Lánů, 19. Vaňátko Josef ze Svítkova, 20. Vladyka Fr. z Nemošic, 21. Vlasák Václ. z Bohumilče, 22. Záleský Fr. ze Staročernska.
Z nich nevrátil se do našeho středu více
Václav Vlasák,
který padl 7. května 1915 na severním bojišti. Pohřben byl na hřbitově v Brzocku, okres Pilzno v Haliči. Týž narodil se 10.července 1889 ve Lhotě Soboluské, okres Čáslavský, kdež otec jeho byl panským lesním hajným. Poněvadž otec jeho choval též včeličky, oblíbil si je záhy též Václav a hleděl všemožně, aby vědomosti své o včelách rozmnožil. Proto stav se členem včelařského spolku v Čáslavi, rád navštěvoval schůze spolkové a pilně četl knihy včelařské. R.1913 rodiče koupili rolnickou živnost. Zároveň přestěhovali v novou domovinu i včelky. První starostí mladého Vlasáka bylo státi se členem zdejšího spolku.
Byl povahy tiché a milé, pro vše dobré vždy ochotný a obětavý. Budiž mu zem lehká v dáleném kraji! /Jan Rašín/
Více než členové, postiženi byli synové našich členů:
Tak Jos.Pokorný z Ohrazenice podlehl v Prešově nemoci způsobené těžkým výcvikem, padli v boji Rejthar Ladisl. z Opatovic, Pospíšil z Újezda, Reinstein z Hostovic.
Jiní byli v zajetí, jiní opět povolání do pole každou chvíli očekávali. Za takových okolností všechna práce ve spolku ustala, jen valné hromady každoročně jsme odbývali a opatřovali cukr. Jak to tehdy chodilo ukazuje následující:
Výbornou službu prokazoval nám př. Tuma, který za nepatrné režijní výlohy doprovázel nám cukr po dráze, aby nám nebyl vykraden, jak se nám již stalo. Když jsme r. 1919 obdrželi sdělení, že cukr nám byl povolen, dojel Tuma na Mělník, kde filiálka Živn.Banky měla rozdělování cukru pro včely v rukou. Tam však dosud o ničem nevěděli, poněvadž cukerní komise v Praze bance žádných rozkazů neudělila. Tuma se tedy z Mělníka pustil do Prahy, pozval s sebou jednatele ústř.spolku a došli k cukerní komisi. Když tam vylíčili, jaká katastrofa čeká včelařství, byl ihned vydán příslušný rozkaz na Mělník a Tumovi dána poukázka pro náš spolek do cukrovaru Kutnohorského. A tak do třetice všeho dobrého namířil Tuma z Prahy do Kutné Hory. Ale v Hoře cukru nevydali, poněvadž neměli rozkazu své centrály, která byla v Praze. Nezbylo, než se vrátiti domů, poněvadž byla již sobota. Vykonal pak ještě dvě cesty do Kutné Hory, nežli cukr přivezl. Tušili jsme hned na začátku, že naši dobrodějové chtěli dodávku prodloužiti do října, kdy byla již zvýšena cena a také to tak bylo, poněvadž spolky, které obdržely cukr až v říjnu, musely doplácet na každé kilo 33 h, což by u našich 90 metráků bylo činilo 2970 Kč.
O valných hromadách vzpomínali jsme také těch, kteří na bojištích trávili smutné chvíle - v myšlenkách zaletujících ke svým rodinám a i včeličkám. Bývalo jim milé, když dostali od nás sebe menší zprávičku a pozdrav. Tak odpisuje stavitel E.Kašpar: "Dopisy, jež voják na bojišti dostane, jest snad jediné, co jej trochu v té psotě potěší." Nebo Fr.Pleskot: "Děkuji všem účastníků schůze za milou vzpomínku a dej bůh, abych se mohl ve váš milý kroužek navrátiti". Nebo C.Christen: "Vzpomínám si na ty blahé chvíle, když jsem v kruhu Vašem se nalézal a s Vámi o našich milých včeličkách hovořil." Ant.Bareš, truhlář z Cihelny, legionář, píše 20.září 1919 ze Sibiře: " Přijměte mnoho vzpomínek na ty české včeličky a jich milovníky v té naší drahé vlasti. Čekáme již návrat domů, neboť zde vládne trubčice - léčení je marné". A když jsme mu byli poslali fotografii pohřbu Rakouska, který zde byl po převratu uspořádán, v němž byli "ulejváci", Karlíček s flaškou, orlové byli topeni a p., tu píše: "Díky Vám za vzpomínku z valné hromady. Velice mne ten pohřeb Rakouska zajímal a šel od jedné části ke druhé. Všude nalezl poznámek a smíchu".
Jaká nálada pro "milé" Rakousko mezi námi panovala, svědčí i různé vtipy, které nám zvláště př.Zelenka často sděloval, který vždy byl pln naděje, "že to dobře dopadne a který různé potěšující zprávy vyšťoural v čemž se mnu nikdo ve městě nevyrovnal. Pro tuto příčinu vždycky jsme ho rádi vídali. Tak např. přišel a vypravoval:
Tří kněží. Když Vilém začal válku, ptal se tří kněží, jak to dopadne. Katolický a evangelický mluvili skoro stejně: "Vaše Veličenstvo, naše věc je spravedlivá, s námi je Veliký Bůh, nepřátelé budou poraženi!" Židovský rabín řekl:"Hvaše hveličenstvo, já bych radil, kdyby to všecko dali přepsat na svoji pani!"
Po bitvě na Moravě Hundenburg se zbláznil - místo na Paříž táhne na Berlín!
Německá úsečnost. Vilém:"Hundenburgu! Remeš vezmeš!" Hindenburg:: "Nemohu! Naše noha bere roha!"
Rozmluva: Starej Procházka: Dávám Ti radu,
stěhuj se z hradu!"
Vilém:Můj milý Franci,
už to mám v ranci."
Pak to mělo Rakousko vyhráti - když si nás tak vychovalo!
K O N E C
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama