Jak spolek rostl

17. března 2007 v 15:02 | Josef Havrda |  Vývoj spolku od 1907 do 1927

Jak spolek rostl

a) Činní členové. Když o ustavující schůzi 10.list.1907 přihlásilo se za členy 27 včelařů, zdálo se, že nás může býti od 30 - 40 a spolek bude moci dobře existovati. Avšak členstva každým rokem přibývalo, k čemuž mnoho napomáhalo, že jsme okres rozdělili na 20 okrsků a v každém zvolili si svého důvěrníka, který se stal také členem výboru. Když pak některý člen chtěl za spolku vystoupiti, důvěrník snažil se co nejvíce, aby mu to vymluvil. A začal-li někdo včelařiti, již ho důvěrník měl v prádle, aby přistoupil do spolku. Ve válce konečně, kdy byla nouze o cukr a na včely byl přidělován, vzrostl spolek až na 319 členů. Bohužel , že mezi nimi bylo také mnoho tak zvaných"cukrářů", kteří, když nouze o cukr polevila, houfně ze spolku vystupovali, odůvodňujíce to jedni s tím , "že přišli o včely", druzí, "že z toho nic nemají!" Tak již na začátku roku 1923 zůstalo jen 217 členů, od té doby již počet neklesá, spíše stoupá.
Pohyb členstva znázorňuje následující diagram (převedený ze sloupcového grafu do numerické podoby-JH):
r. 1907 27 členů r.1917 185 členů
1908 53 " 1918 223 "
1909 62 " 1919 265 "
1910 83 " 1920 319 "
1911 92 " 1921 166 "
1912 114 " 1922 232 "
1913 115 " 1923 217 "
1914 121 " 1924 228 "
1915 129 " 1925 221 "
1916 142 " 926 231 "
1927 221 "
b) Čestní členové. Ve valné hromadě 2.února 1916 učinil výbor tento návrh: Výbor navrhuje , aby př. Václav Jansa z Pardubic, Josef Grus, z Pardubic a Jan Christen ze Sezemic zvoleni byli valnou hromadou za čestné členy. Všichni tři byli nejvynikavějšími včelaři našeho okresu, vědomosti své šířili mezi spoluobčany, vymysleli praktická nářadí, všichni byli pravé včelařské povahy, osvícený rozum a šlechetné srdce a proto zasluhují plnou měrou, aby spolek toto uznání jich činnosti projevil. Návrh schválen jednomyslně.
Václav Jansa,
(z levé str. první)
narozen byl r.1830 v Turkovicích, okres Čáslavský, byl mimo jiné řídícím učitelem v Čívicích a odtud na odpočinek přesídlil do Pardubic, kde bydlel v Karlově ulici čís. 13, na kterémž místě nyní staví se reálka a kde na zahradě míval svůj včelín. Rád vzpomínal na doby, kdy jsa řídícím uč. v Čívicích vozíval med na fůře do Pardubic na prodej. Byl bodré povahy a miloval zpěv do nejpozdnějšího stáří. Ve zpěváckém spolku "Pernštýn" s oblibou brával svým zvučným basem hluboké c.
Byl včelařem výborným. Z mnoha nářadí, která si vymyslel a částečně sám hotovil, nejvíce se mi líbila klícka na přidávání matek. Sestává z prkénka, které má délku jak je úl široký, aby se klícka dala místo jednoho prkénka medníkového položiti - Jansa měl přepážku medníkovou ze samých takových prkének - . Na tomto prkénku jsou tři otvory: prostřední je opatřen plechovou zástrčkou, oba krajní drátěnými síťkami. Na prkénko připevněn jest háčky - aby se dal oddělávat - příklop, vpředu i v zadu zasklený. Matka s průvodem a potravou vloží se do klícky a umístí do vyprázdněného .- nebo hodně zúženého medníku. Pokud se včely chovají k matce nepřátelsky, což ona sama nejlépe ví, zdržuje se na dřevě; jakmile ji chtějí přijmouti, vleze na síťku a je zřetelně viděti, poněvadž je klícka zasklená, jak tlačí se dolů ke včelám. To se stává obyčejně třetího dne. Tu pozdě večer - třeba při světle, - nebo brzy ráno, když včely jsou nejklidnější, vytáhne se opatrně plechová zástrčka a včely odvedou si matku do plodiště. Velké výhody této klícky jsou:
1) matka s průvodem dostanou takřka hned stejnou vůni se včelami;
2) včelař ví bezpečně, kdy má matku vypustiti;
3) nemusí úl ani otevírati (plodiště), včely bouřiti, ale v největším tichu matku vypustí.
Uprostřed válečné vřavy 26.října 1916 dokonal Jansa svůj život v požehnaném věku 86 roků.
Josef Grus,
(ve středu na fotogr.)
narozen 29.září 1833 v Jílovicích u Třebechovic, povoláním krejčí, bydlí ve vlastním domě v Karlově ul. č.141 v Pardubicích, později trávil klidné a spokojené stáří u svého syna Víta, správce Městské spořitelny, ve Vilové čtvrti č.356.
Grus byl jedním z mála lidí, kteří bystrostí ducha a vytrvalou, poctivou prací dosáhnouti takřka musí svého cíle. Není tedy divu, že vynikl nejen ve svém povolání, ale i ve včelařství, které si tak zamiloval. Vlastní rukou dělal di své úle, nejmilejší mu byly dzerzonské ležany, sám si zhotovil medomet, který uváděl v pohyb ozubenými koly, měl velmi praktický rojochyt, vařil medovinu a p. Nejvíce přemýšlení dal mu lis cementový na mezistěny. Nemohu říci, zdali o něm se někde dověděl, nebo přišel na tu myšlenku sám z cementu lis zhotoviti , ale jest určité, že způsob provedení musel provésti sám. Vypravoval, jak se mu dělaly vzduchové bublinky a lis byl potom dírkovaný, Provedl to potom tak, že dal mezistěnu do vody a cement sypal na ní a ten se usazoval na mezistěně, čímž dosáhl lisu čistého.
Nejsmutnější chvíli života měl, když na jeho včelíně vypukl hniloplod a když nucen byl, aby zachránil ostatní, hořící sírou je usmrtiti: Smrtelné jejich zahučení nevymizelo z jeho citlivé duše do smrti.
Velikou radostí bylo mu naopak pozorovati včelí život, zvláště vyletovati a vraceti se matky na snubní výlety. Tu se plazíval před samé včely, aby matku neplašil a ji pozoroval, je-li oplodněna.
Šlechetný svůj život skončil 10.listopadu 1918, v úctyhodném věku 85ti let, spatřiv ještě naše osvobození - jistě na smrtelné posteli, žehnaje tehdy šťastnému a radujícímu se národu.
Jan Christen
(na obrázku vpravo),
narosil se 13 října 1840 v Dolních Ředicích, kdež jeho otec byl koželuhem. R.1845 přestěhovala se rodina do Sezemic, kde Jan vychodil tehdy trojtř. školu. Vyučiv se zámečnictví, cestoval a pracoval po několik roků v obojích Rakousích, Uhrách a Sedmihradsku. Po návratu do vlasti zřídil si při otci zámečnickou dílnu. Již tenkrát - ač rodem katolík - čítal pilně bibli, již od té doby neodložil a zná celé stati z paměti. I jinak byl horlivým čtenářem, jeden ze starých "písmáků". Po 15 let byl členem obec. zastupitelství, po léta místopředsedou Občanské záložny. On prvý rationelně pěstovati zeleninu zprvu jen zelí a okurky, později všecku pro obchod. Jeho příkladu následovali jiní a tak dal počátek nynějšímu kvetoucímu, daleko široko známému zelinářství v Sezemicích.
Včelaření naučil se od kaplana Šinkory a Dr.Moravce. Sám počal včelařit v r.1880. Od té doby pečoval o všecky včely v celém okolí, nemaje časem prázdno jedné neděle. Při tom pročetl veškeré tehdejší knihy včelařské, počínaje Kodymem. Sám pozoroval bedlivě život včela a o některých theoriích měl své vlastní náhledy. Vyučil celou řadu včelařů, jsa každému upřímným rádcem a pomocníkem, opíraje se o své přebohaté zkušenosti.
Když vstoupil do včel. spolku pardubického, chodil pilně do jeho schůzí a súčastnil se vždy rozhovoru, ježto nebylo věci, do níž by nemohl platně zasáhnouti.
Když pak spolek jmenoval ho svým čestným členem a deputace ho navštívila, aby jej doprovodila k malé místní oslavě, nalezla písmáka při čtení bible. (Napsal Jan Nešpor, ředitel)
Největší včelaři našeho spolku jsou Karel Pokorný a Ant.Hruša.
Karel Pokorný,
učitel a nyní řídící učitel v Ohrazenici,
narozen 15.června 1869 v Hradci Králové, kde vystudoval učitelský ústav, stal se učitelem v Bělé, Lipolticích, kde byl s říd. Vojáčkem a naučil se od něho robiti úle ze slámy, pak přišel do Ředic, kde již měl 30 včelstev a zavedl si již Gerstrungy, tam stal se spoluzakladatelem včel. spolu v Holicích a jeho jednatelem. Konečně dostal se do Ohrazenic a sestavil si úle, vesměs slamáky, americké s nízkoširokými rámky. Chová kolem 60 včelstev a po léta zavádí včelu černou domácí, objednávaje každoročně matky z různých stanic oplozovacích. Kolem Ohrazenic seje se mnoho růžového jetele, který je v naší krajině nejvydatnější včelí pastvou a poněvadž Pokorný i jinak využívá všech možných zkušeností, dosahuje slušného výsledku i v letech málo příznivých.
Zkušenosti své rád jiným sděluje a vykonal v našem spolku 14 přednášek a tři kursy: dvakrát o výrobě slam. úlů a jednou o chovu matek.
Ant.Hruša,
dříve pekař a obchodník v Dašicích čís. 5, nyní soukromník tamtéž, narodil se 13.února 1854 v Hostovicích.
Začal včelařiti v r. 1883, kdy byl v Dašicích učitelem Vojáček od něhož prvých včelařských zkušeností nabýval. Chová kolem 60 včelstev ve stojanech vlastní práce, ale nejen úle, ale i jiné potřeby : medomet, rojochyty, kozlík, plecháče pro med a t.d. sám si udělal; vidlička na odvíčkování medu jest jeho myšlenky, zhotovil si ji z plechu a jehel (Vystavena původní) a z počátku jí víčka rozškraboval, ale brzy přišel na to, že víčka dají se velmi dobře odlupovati. Podle něho udělal si takovou vidličku jeho příbuzný Fr.Sikáček, říd. uč. v Srchu a ten byla na včel. kurzu u Švarce v Kolči, jemuž vidličku popsal a chválil, jak dobře se s ní pracuje. Hned v následujícím Švarcově včel.Kalendáři, byla již vidlička inzerována. Také zhotovil si velice praktický dymák. Má podobu velké dýmky, jest na šňůře uvázaný a zavěšuje se na krk v té výši, aby jej mohl snadno do úst vzíti a zase pustiti. Pro toho, kdo nemá pomocníka, aby mu kouřil, má tu velkou výhodu, že při práci má obě ruce volné.
Hruša nejen vymyslil praktická nářadí, ale je typem lidí, kteří se neohlížejí na ušlapané cestičky, ale odvažují se směle vybočiti i v jiné strany, když o správnosti nabudou přesvědčení. Markantním příkladem toho je jeho překládání včel v zimě. On dělával do společného plemenáče oddělky, které pak kolem vánoc, za příznivé povětrnosti, kdy včelstva nemají žádného plodu, překládal do úlů, kam toho bylo zapotřebí. Tvrdí, že včelám se nikdy nic nestalo a dobře se překládaly, poněvadž seděly klidně, nehnutě na plástech.
Podobně jako Pokorný, mívá med i v letech nejhorších.
Pilní navštěvovatelé schůzí, kteří bez důležité příčiny nevynechají ani jedinou, jsou tito dva:
Jindřich Jiroutek,
technický úředník dráhy v Pardubicích, t.č. ve výslužbě, narodil se 23.září 1875 v Pardubicích Na přerovsku č.266. Začal včelařiti r.1894 a chová kolem 15 včelstev. Rozmnožuje včelí pastvu kde může, seje semena i po loukách, chrání květiny, pracuje proti klestění stromů, opatruje včely jako oko v hlavě.
Jos. Kubánek,
narozený 28.února 1860 v Sv.Jakubě u Kutné Hory, již z mládí hleděl vše prozkoumati a vyzkoušeti. Když pak dospěl, hledal stále, jak by se dobře v životě uplatnil. Za tou příčinou pustil se i do Ameriky, kde pobyl 1 ½ roku a vzácných zkušeností tam nabyl. Když se pak navrátil, zařídil si na Chrudimce za účelem sportovním koncesovaný závod veslařský, kterážto myšlenky se mu krásně vydařila.
Včelařiti začal s velkým zájmem r. 1923 a má ve své pěkné zahradě u svého domku na Ležánkách včely a podaří se mu ještě při jeho píli a opatrnosti dále je rozšířiti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama