Březen 2007

Malá připomínka

18. března 2007 v 11:52 | Josef Havrda |  Vývoj spolku od 1907 do 1927
V letošním roce oslaví včelaři Pardubicka stoleté trvání své včelařské organizace. Tato skutečnost stála u zrodu myšlenky něčím malým přispět k tomuto významnému výročí. Proto je zde tato stránka, na níž je pro včelaře i příznivce včelaření uveřejněna historie zrodu a života "Včelařského spolku pro okres pardubický" sepsaná jedním ze zakladatelů spolku a jejím dlouholetým jednatelem Čeňkem Dvořákem, učitelem na staroměstské škole v Pardubicích. Tu jsem doslova přepsal na PC, což umožní seznámit se s ní širšímu okruhu zájemců, než tomu bylo při jejím občasném vystavení při minulých výročích. Při čtení tohoto díla si připomeneme strasti i radosti, které včelaření přinášelo a které jsou v mnoha případech podobné i těm našim. Věřím, že vás toto ohlédnutí zaujme, tak jako zaujalo mne..Nemohu také opomenout poděkovat příteli Emanu Veselému, bez jehož pomoci by tato stránka nevznikla.
Kdo si chceš číst tuto kroniku od začátku, tak klikni na únor 2007 pak Ctrl+End. Potom vyroluj vždy na nadpisy dalších článků (jsou modré ) a tak si můžeš přečíst tuto kroniku v tom pořadí, jak je napsána.. Po přečtení článků vložených v únoru pokračuje kronika dalšími a tedy klikni na březen 2007 a opět Ctrl+End.
Aktuální informace pro včelaře i ostatní zájemce jsou na http://ovcsvpardubice.blog.cz

Závěr: Spolek za války

17. března 2007 v 15:51 | Josef Havrda |  Vývoj spolku od 1907 do 1927

Spolek za války.

(POSLEDNÍ ČLÁNEK KRONIKY)
Samo s sebou se rozumí, že za války ani včelaři a jejich rodiny nebyli ušetřeni ztráty životů a útrap válečných.
Pokud šlo zjistiti, byli ve válce následující naši členové: 1. Arnold Ant. z Cihelny, 2. Bareš Ant. z Cihelny /v Rusku internován pak legionář/, 3. Endrych Jos. z Újezda, 4. Horáček Jos. ze Sezemic, 5. Christen Cyrill ze Sezemic, 6. Jelínek Jan z Bohumilče 7. Kašpar Emil z Pardubic, 8. Kmoníček Jan z Rosic, 9 Kmošek Jan z Rosic, 10. Macháček Jan z Nemošic, 11. Novotný Jos. z Pardubic, 12. Pleskot Frant. z Rybitví, 13. Pleskot Václ. z Dolan, 14. Rohlík Jos. ze Srnojed, 15. Sirůček Jos. ze Ždánic, 16. Šalanda Fr. ze Ždánic, 17. Škrha Jan z Duban, 18. Tomášek Vincenc z Lánů, 19. Vaňátko Josef ze Svítkova, 20. Vladyka Fr. z Nemošic, 21. Vlasák Václ. z Bohumilče, 22. Záleský Fr. ze Staročernska.
Z nich nevrátil se do našeho středu více
Václav Vlasák,
který padl 7. května 1915 na severním bojišti. Pohřben byl na hřbitově v Brzocku, okres Pilzno v Haliči. Týž narodil se 10.července 1889 ve Lhotě Soboluské, okres Čáslavský, kdež otec jeho byl panským lesním hajným. Poněvadž otec jeho choval též včeličky, oblíbil si je záhy též Václav a hleděl všemožně, aby vědomosti své o včelách rozmnožil. Proto stav se členem včelařského spolku v Čáslavi, rád navštěvoval schůze spolkové a pilně četl knihy včelařské. R.1913 rodiče koupili rolnickou živnost. Zároveň přestěhovali v novou domovinu i včelky. První starostí mladého Vlasáka bylo státi se členem zdejšího spolku.
Byl povahy tiché a milé, pro vše dobré vždy ochotný a obětavý. Budiž mu zem lehká v dáleném kraji! /Jan Rašín/
Více než členové, postiženi byli synové našich členů:
Tak Jos.Pokorný z Ohrazenice podlehl v Prešově nemoci způsobené těžkým výcvikem, padli v boji Rejthar Ladisl. z Opatovic, Pospíšil z Újezda, Reinstein z Hostovic.
Jiní byli v zajetí, jiní opět povolání do pole každou chvíli očekávali. Za takových okolností všechna práce ve spolku ustala, jen valné hromady každoročně jsme odbývali a opatřovali cukr. Jak to tehdy chodilo ukazuje následující:
Výbornou službu prokazoval nám př. Tuma, který za nepatrné režijní výlohy doprovázel nám cukr po dráze, aby nám nebyl vykraden, jak se nám již stalo. Když jsme r. 1919 obdrželi sdělení, že cukr nám byl povolen, dojel Tuma na Mělník, kde filiálka Živn.Banky měla rozdělování cukru pro včely v rukou. Tam však dosud o ničem nevěděli, poněvadž cukerní komise v Praze bance žádných rozkazů neudělila. Tuma se tedy z Mělníka pustil do Prahy, pozval s sebou jednatele ústř.spolku a došli k cukerní komisi. Když tam vylíčili, jaká katastrofa čeká včelařství, byl ihned vydán příslušný rozkaz na Mělník a Tumovi dána poukázka pro náš spolek do cukrovaru Kutnohorského. A tak do třetice všeho dobrého namířil Tuma z Prahy do Kutné Hory. Ale v Hoře cukru nevydali, poněvadž neměli rozkazu své centrály, která byla v Praze. Nezbylo, než se vrátiti domů, poněvadž byla již sobota. Vykonal pak ještě dvě cesty do Kutné Hory, nežli cukr přivezl. Tušili jsme hned na začátku, že naši dobrodějové chtěli dodávku prodloužiti do října, kdy byla již zvýšena cena a také to tak bylo, poněvadž spolky, které obdržely cukr až v říjnu, musely doplácet na každé kilo 33 h, což by u našich 90 metráků bylo činilo 2970 Kč.
O valných hromadách vzpomínali jsme také těch, kteří na bojištích trávili smutné chvíle - v myšlenkách zaletujících ke svým rodinám a i včeličkám. Bývalo jim milé, když dostali od nás sebe menší zprávičku a pozdrav. Tak odpisuje stavitel E.Kašpar: "Dopisy, jež voják na bojišti dostane, jest snad jediné, co jej trochu v té psotě potěší." Nebo Fr.Pleskot: "Děkuji všem účastníků schůze za milou vzpomínku a dej bůh, abych se mohl ve váš milý kroužek navrátiti". Nebo C.Christen: "Vzpomínám si na ty blahé chvíle, když jsem v kruhu Vašem se nalézal a s Vámi o našich milých včeličkách hovořil." Ant.Bareš, truhlář z Cihelny, legionář, píše 20.září 1919 ze Sibiře: " Přijměte mnoho vzpomínek na ty české včeličky a jich milovníky v té naší drahé vlasti. Čekáme již návrat domů, neboť zde vládne trubčice - léčení je marné". A když jsme mu byli poslali fotografii pohřbu Rakouska, který zde byl po převratu uspořádán, v němž byli "ulejváci", Karlíček s flaškou, orlové byli topeni a p., tu píše: "Díky Vám za vzpomínku z valné hromady. Velice mne ten pohřeb Rakouska zajímal a šel od jedné části ke druhé. Všude nalezl poznámek a smíchu".
Jaká nálada pro "milé" Rakousko mezi námi panovala, svědčí i různé vtipy, které nám zvláště př.Zelenka často sděloval, který vždy byl pln naděje, "že to dobře dopadne a který různé potěšující zprávy vyšťoural v čemž se mnu nikdo ve městě nevyrovnal. Pro tuto příčinu vždycky jsme ho rádi vídali. Tak např. přišel a vypravoval:
Tří kněží. Když Vilém začal válku, ptal se tří kněží, jak to dopadne. Katolický a evangelický mluvili skoro stejně: "Vaše Veličenstvo, naše věc je spravedlivá, s námi je Veliký Bůh, nepřátelé budou poraženi!" Židovský rabín řekl:"Hvaše hveličenstvo, já bych radil, kdyby to všecko dali přepsat na svoji pani!"
Po bitvě na Moravě Hundenburg se zbláznil - místo na Paříž táhne na Berlín!
Německá úsečnost. Vilém:"Hundenburgu! Remeš vezmeš!" Hindenburg:: "Nemohu! Naše noha bere roha!"
Rozmluva: Starej Procházka: Dávám Ti radu,
stěhuj se z hradu!"
Vilém:Můj milý Franci,
už to mám v ranci."
Pak to mělo Rakousko vyhráti - když si nás tak vychovalo!
K O N E C

Výtěžek medu a jeho prodej

17. března 2007 v 15:48 | Josef Havrda |  Vývoj spolku od 1907 do 1927

Výtěžek medu a jeho prodej.

Když ještě podávali členové spolku zprávy o rojích, výtěžku medu a p., bylo na základě těchto zpráv zjištěno, že u nás přinesly včely průměrně medu
r. 1907 4,94 kg r.1913 8,5 kg
1908 7,90 " 1914 7,91 "
1909 1,88 " 1915 12,20 "
1910 2,36 " 1916 6,49 "
1911 9,98 " 1917 8,32 "
1912 2,81" 1918 6,25 "
to činí za všech 12 roků, čili 12ti letý průměr obnáší 6,8 kg medu od jedněch včel.
S prodejem medu, zvláště včelaři větší, mívali dosti obtíže a často vyhazovati jej musili za babku - 40 kr. za kilo. Tak si mi r.1910 stěžoval kol. Pokorný, že neví jak svůj med odbude. Řekl jsme mu : "Víš co, naplň jej do láhviček, později jsme jej vždy plnili již u mne, já jej vystavím u sebe za okny, připíšeme cenu a zkusíme, jak půjde ve městě na odbyt. Stalo se a již prvního roku odbyli jsme ho bez vší reklamy 321 kg. Když se to zdařilo, dali jsme tisknout plakáty, zavedli prodej pro celý spolek a tak vznikla r.1911 způsobem velmi jednoduchým

prodejna medu

Bylo nám dobře známo, že v obchodech a na velikonočních trzích prodává se med porušený, "namíchaný". Sami jsme se o tom několikráte přesvědčili s kol. Zelenkou, který absolvoval universitní kurs o zkoušení medu, koupivše si nenápadně na různých místech med a pak jej zkoušeli. Pravidelně byl porušován bramborovým syrobem, čímž nabýval barvy velmi světlé - odtud snad ta nedůvěra konsumentů k světlým medům -, aby byl tmavší přidávali k němu od materialisty barvivo, kterým také barvívají máslo na žluto. - Proto jsme dbali, aby med do prodejny dodán byl vždy přírodní, neporušený a v nádobách čistých. V podmínkách, které musí každý dodavatel medu podepsati, jsou tresty přímo drakonické, kdyby se takový nějaký vydřiduch vyskytl. Nestalo se však za celou dobu ani jednou, aby někdo dodal do prodejny med porušený.
Také cenu jsme nikdy nepřeháněli, aby nebylo proti ni reptáno, a to ani za války. Nejvyšší cenu jsme měli za kilo 29 Kč a 2 Kč za láhev, úhrnem 31 Kč.
Tím rostla důvěra v náš med den od dne a stává se, že k nám přicházejí pro med i z měst okolních, ano vzdálených. - Také zdejší lékaři, z nichž jsou mnozí našimi dobrými odběrateli, předepisují k léčení med, říkávají pacientům: "Dojděte si do Karlovy ulice, tam dostanete pravý.
Na základě toho prodej stoupal a
v r.1912 prodáno 484,56 kg
1913 " 420,82 "
1914 " 721,83 "
1915 " 700.41 "
V poslední třech letech nám med z našeho spolu nestačil - mnozí i jinde prodávali - tak jsme od něho pomohli mnohým včelařům i ze spolku okolních.
V letech1916 - 20 prodejna se odmlčela, ježto v té době šly všechny potraviny tak na odbyt, že všichni včelaři za slušný peníz med lehko odprodali.
Teprve prodávati jsme začali až v roce
1921 a to ještě málo 187,60 kg
1922 již 386,70 "
1923 341,91 "
1924 dosáhl prodej nejvyšší míry 867,- "
ale v následujících letech opět poklesl a to z příčiny, že nebylo co prodávati, neboť mívali jsme do vánoc všechny hrnce prázdné.
V r.1925 prodáno tedy jen 472,55 kg
1926 310,49 "
1927 zbylo k prodeji jen 18,30 "
Rozprodali jsme tedy celkem za celou dobu trvání prodejny
5.233,17 kg medu.

Jak spolek zvelebuje včelí pastvu

17. března 2007 v 15:35 | Josef Havrda |  Vývoj spolku od 1907 do 1927

Jak spolek zvelebuje vč. pastvu.

Poslední, velmi nepříznivá léta, kde většinou všichni zdejší včelaři si ani nezatočili, naopak každoročně prokrmili za několik set Kč cukru, nutila spolek, aby se přičiňoval o zlepšení vč. pastvy. Činili jsme tak nejen častými přednáškami, ale vzali jsme to do práce i prakticky. Kupujeme nyní každoročně nejlepších medonosných rostlin, neb i sazenic stromů a pak je mezi členstvo o valné hromadě rozdělujeme.
Tak jsme koupil:
v r. 1924 semen a stromků za 249,50 Kč
1925 352,50 "
1926 269,- "
1927 297,- "
za 4 roky úhrnem 1168,- Kč
Mimo to apelujeme přímo, nebo prostřednictvím členstva na obce, aby vysazovaly neplodná místa medonosnými stromy a osévaly medonosnými rostlinami. - Tak vysázeny a vysety z našeho popudu
r. 1924 Pardubičky stromů a semen za 281 Kč,
Choteč 320 "
Nemošice 2315 "
r. 1925 Trnová - semen 405,50"
r. 1927 Plch lip 1405.20
obce vysázely za 4849,70 "
k tomu co spolek rozdal 1168,- "
úhrnem za 4 léta vysázeno a vyseto za 6017,- Kč
Na tuto částku přispělo nám ústředí 15% a zemědělská rada 25%.
Ze semen jsme zakupovali brutnák, meduňku a zlatobýl pro zahrady, jetel bílý, švédský, komonici, svazenku, scradellu a lygrus dvousečný pro pole.
Ze stromů nejvíce akáty, pak jerlín, javor,lípu.

Z činnosti spolkové

17. března 2007 v 15:32 | Josef Havrda |  Vývoj spolku od 1907 do 1927

Z činnosti spolkové

a)Počet a návštěva včelařských schůzí: Spolek pořádal za svého trvání (do roku 1927) 77 schůzí, jichž se zúčastnilo úhrnem 2695 posluchačů, kdy průměrem na jedné schůzi
35 včelařů.
Nejvíce navštěvovány byly valné hromady, zvláště v posledních letech , jak vidno z následujícího přehledu přítomných v jednotlivých letech:
r.1909 přítomno 25. r.1919 přítomno 50.
" 1910 " 29 " 1920 " 50.
" 1911 " 26. " 1921 " 59.
" 1912 " 23. " 1922 " 33.
" 1913 " 45 " 1923 " 54.
" 1914 " 29 " 1924 " 79
" 1915 " 23 " 1925 " 82.
" 1916 " 39 " 1926 " 84
" 1917 " 45 " 1927 " 94
Oněch 77 schůzí bylo vykonáno ve 23 obcích a to 27 schůzí v Pardubicích, 11 v Sezemicích, 6 v Opatovicích, 5 v Lánech na Důlku, po 4 v Dašicích a Bohdanči, 3 v Rosicích, 2 ve Ždánicích a po 1 schůzi v Černé za Bory, Dražkovicích, Dřítči, Hostovicích, Jesničanech, Kuněticích, Mněticích, Mikulovicích, Moravanech, Nemošicích,Ostřešanech, Rybitví, Srchu, Třebosicích, a Zminném.
Mimo tyto schůze konali jsme od roku 1910 pravidelně každého měsíce a to vždy v neděli po 15. schůze výborové pod jménem "Včelařské besídky" v hotelu
"U zlaté štiky"
v Pardubicích, Štrossova ulice, kteréž místnosti používáme od prvé valné hromady 3.ledna1909 neustále. Majitel hotelu Ant.Klofanda vycházel nám vždy s velikou ochotou vstříc a věnoval nám vždy, jak to vůbec v jeho povaze, při každé příležitosti náležitou pozornost a péči. Jest naděje, že i nový majitel Frant.Kafka půjde v jeho šlépějích.
b) Naši řečníci. Nejvíce přednášek a sice 36, vykonal dlouholetý předseda spolku Matěj Hlinecký, po něm Karel Pokorný 17 přednášek na třetím místě je se 14 přednáškami Stanisl.Zelenka, Č.Dvořák 11.
Učitelem včelařství pro náš obvod býval
Alois Tůma,
učitel v Chrudimi a měl v našem spolku 8 přednášek. Dobře se poslouchával, ježto jeho řeči byly propleteny vtipy. Nikdy si neodpustil přirovnání, když mluvil o matce, co naklade za den "vajíček", aby přítomným sousedkám nepřipomenul, co by tomu říkaly, kdyby také ony…..
Když jednou měli jsme schůzi v Mněticích a před tím po tři dny stále pršelo, vzali jsme kvůli němu kočár, ale dopustili jsme se té chyby, že jsme kočár z Mnětic vrátili, myslíce že dobře zpáteční cestu vykonáme vlakem, ježto nádraží v Černé jest jen ½ hod. vzdálené. Této neopatrnosti jsme pak litovali, když jsme večer - dobře řečeno - po kůtky brodili se blátem. V té nesnázi tázal se Thůma tamějšího řídícího: " Jestli pak se nebudou ti vaši sousedé na nás zlobit!" - "Ale kde! Proč pak by se zlobili?" A Tůma: Inu, že jim tu to bláto tak šlapeme!"
Jesničánky jsou předměstí Pardubic, ¼ hodiny od města. Jednou mi psal lístek s velmi uctivou adresou:
Jeho Blahorodí
Velectěný pán pan Č.Dvořák, učitel
v Pardubicích u Jesničánek.
4 krát přednášel Bohuslav Jiskra, učitel v Záboří,
3 krát Ant.Joska z Dvakačovic, Jos.Kohoutek z Mnětic, Fr.Kohoutek odb. učitel v Pardubicích a Ant.Tlustý
2 krát Jos. Egner z Prahy, Dr. Schőnfeld z Prahy a Jos. Špryngr z Chodovic (při výslužbě v Dašicích),
1 krát : Václav Bílý z Chrudimi, Karel Horák z Pardubic, Ant.Šusta, říd.uč. z Čívic, Frant Sikáček ze Srchu, Frant.Švagerka z Bohdanče a Al.Zíka uč. z Čeperky.

Jak spolek rostl finančně

17. března 2007 v 15:30 | Josef Havrda

Jak spolek rostl finančně.

Finanční začátky spolku byly velmi nuzné, neboť jsme určili roční příspěvek pouze na 3 K, abychom členství učinili přístupnější, z toho jsme odváděli 2,60K ústředí na časopis a pojištění, takže pro potřeby spolkové zbývalo z každého člena ročně pouhých 40 h. Nebylo divu, že v letech1910 a 1911 nemohli jsme uhraditi ani jednatelské výlohy. Vzrůstem členstva a mírným zvýšením příspěvků se poměry lepšily a v válečných letech jsme z cukru ušetřili i slušný kapitálek. Začátkem nového roku byl finanční stav spolku tento:
v r.1908 přebytek 36,35 K. v r. 1918 přebytek 820,63 K.
1909 " 19,90" 1919 " 3078,54"
1910 " 19,09" 1920 " 9134,22"
1911 " 130,95" 1921 " 8093,46"
1912 " 130,45" 1922 " 8207,84"
1913 " 93,- " 1923 " 8257,44"
1914 " 163,47" 1924 " 8840,47"
1915 " 124,24" 1925 " 8322,15"
1916 " 241,29" 1926 " 8883,09"
1917 251,38 1927 " neukončen

Jak spolek rostl

17. března 2007 v 15:02 | Josef Havrda |  Vývoj spolku od 1907 do 1927

Jak spolek rostl

a) Činní členové. Když o ustavující schůzi 10.list.1907 přihlásilo se za členy 27 včelařů, zdálo se, že nás může býti od 30 - 40 a spolek bude moci dobře existovati. Avšak členstva každým rokem přibývalo, k čemuž mnoho napomáhalo, že jsme okres rozdělili na 20 okrsků a v každém zvolili si svého důvěrníka, který se stal také členem výboru. Když pak některý člen chtěl za spolku vystoupiti, důvěrník snažil se co nejvíce, aby mu to vymluvil. A začal-li někdo včelařiti, již ho důvěrník měl v prádle, aby přistoupil do spolku. Ve válce konečně, kdy byla nouze o cukr a na včely byl přidělován, vzrostl spolek až na 319 členů. Bohužel , že mezi nimi bylo také mnoho tak zvaných"cukrářů", kteří, když nouze o cukr polevila, houfně ze spolku vystupovali, odůvodňujíce to jedni s tím , "že přišli o včely", druzí, "že z toho nic nemají!" Tak již na začátku roku 1923 zůstalo jen 217 členů, od té doby již počet neklesá, spíše stoupá.
Pohyb členstva znázorňuje následující diagram (převedený ze sloupcového grafu do numerické podoby-JH):
r. 1907 27 členů r.1917 185 členů
1908 53 " 1918 223 "
1909 62 " 1919 265 "
1910 83 " 1920 319 "
1911 92 " 1921 166 "
1912 114 " 1922 232 "
1913 115 " 1923 217 "
1914 121 " 1924 228 "
1915 129 " 1925 221 "
1916 142 " 926 231 "
1927 221 "
b) Čestní členové. Ve valné hromadě 2.února 1916 učinil výbor tento návrh: Výbor navrhuje , aby př. Václav Jansa z Pardubic, Josef Grus, z Pardubic a Jan Christen ze Sezemic zvoleni byli valnou hromadou za čestné členy. Všichni tři byli nejvynikavějšími včelaři našeho okresu, vědomosti své šířili mezi spoluobčany, vymysleli praktická nářadí, všichni byli pravé včelařské povahy, osvícený rozum a šlechetné srdce a proto zasluhují plnou měrou, aby spolek toto uznání jich činnosti projevil. Návrh schválen jednomyslně.
Václav Jansa,
(z levé str. první)
narozen byl r.1830 v Turkovicích, okres Čáslavský, byl mimo jiné řídícím učitelem v Čívicích a odtud na odpočinek přesídlil do Pardubic, kde bydlel v Karlově ulici čís. 13, na kterémž místě nyní staví se reálka a kde na zahradě míval svůj včelín. Rád vzpomínal na doby, kdy jsa řídícím uč. v Čívicích vozíval med na fůře do Pardubic na prodej. Byl bodré povahy a miloval zpěv do nejpozdnějšího stáří. Ve zpěváckém spolku "Pernštýn" s oblibou brával svým zvučným basem hluboké c.
Byl včelařem výborným. Z mnoha nářadí, která si vymyslel a částečně sám hotovil, nejvíce se mi líbila klícka na přidávání matek. Sestává z prkénka, které má délku jak je úl široký, aby se klícka dala místo jednoho prkénka medníkového položiti - Jansa měl přepážku medníkovou ze samých takových prkének - . Na tomto prkénku jsou tři otvory: prostřední je opatřen plechovou zástrčkou, oba krajní drátěnými síťkami. Na prkénko připevněn jest háčky - aby se dal oddělávat - příklop, vpředu i v zadu zasklený. Matka s průvodem a potravou vloží se do klícky a umístí do vyprázdněného .- nebo hodně zúženého medníku. Pokud se včely chovají k matce nepřátelsky, což ona sama nejlépe ví, zdržuje se na dřevě; jakmile ji chtějí přijmouti, vleze na síťku a je zřetelně viděti, poněvadž je klícka zasklená, jak tlačí se dolů ke včelám. To se stává obyčejně třetího dne. Tu pozdě večer - třeba při světle, - nebo brzy ráno, když včely jsou nejklidnější, vytáhne se opatrně plechová zástrčka a včely odvedou si matku do plodiště. Velké výhody této klícky jsou:
1) matka s průvodem dostanou takřka hned stejnou vůni se včelami;
2) včelař ví bezpečně, kdy má matku vypustiti;
3) nemusí úl ani otevírati (plodiště), včely bouřiti, ale v největším tichu matku vypustí.
Uprostřed válečné vřavy 26.října 1916 dokonal Jansa svůj život v požehnaném věku 86 roků.
Josef Grus,
(ve středu na fotogr.)
narozen 29.září 1833 v Jílovicích u Třebechovic, povoláním krejčí, bydlí ve vlastním domě v Karlově ul. č.141 v Pardubicích, později trávil klidné a spokojené stáří u svého syna Víta, správce Městské spořitelny, ve Vilové čtvrti č.356.
Grus byl jedním z mála lidí, kteří bystrostí ducha a vytrvalou, poctivou prací dosáhnouti takřka musí svého cíle. Není tedy divu, že vynikl nejen ve svém povolání, ale i ve včelařství, které si tak zamiloval. Vlastní rukou dělal di své úle, nejmilejší mu byly dzerzonské ležany, sám si zhotovil medomet, který uváděl v pohyb ozubenými koly, měl velmi praktický rojochyt, vařil medovinu a p. Nejvíce přemýšlení dal mu lis cementový na mezistěny. Nemohu říci, zdali o něm se někde dověděl, nebo přišel na tu myšlenku sám z cementu lis zhotoviti , ale jest určité, že způsob provedení musel provésti sám. Vypravoval, jak se mu dělaly vzduchové bublinky a lis byl potom dírkovaný, Provedl to potom tak, že dal mezistěnu do vody a cement sypal na ní a ten se usazoval na mezistěně, čímž dosáhl lisu čistého.
Nejsmutnější chvíli života měl, když na jeho včelíně vypukl hniloplod a když nucen byl, aby zachránil ostatní, hořící sírou je usmrtiti: Smrtelné jejich zahučení nevymizelo z jeho citlivé duše do smrti.
Velikou radostí bylo mu naopak pozorovati včelí život, zvláště vyletovati a vraceti se matky na snubní výlety. Tu se plazíval před samé včely, aby matku neplašil a ji pozoroval, je-li oplodněna.
Šlechetný svůj život skončil 10.listopadu 1918, v úctyhodném věku 85ti let, spatřiv ještě naše osvobození - jistě na smrtelné posteli, žehnaje tehdy šťastnému a radujícímu se národu.
Jan Christen
(na obrázku vpravo),
narosil se 13 října 1840 v Dolních Ředicích, kdež jeho otec byl koželuhem. R.1845 přestěhovala se rodina do Sezemic, kde Jan vychodil tehdy trojtř. školu. Vyučiv se zámečnictví, cestoval a pracoval po několik roků v obojích Rakousích, Uhrách a Sedmihradsku. Po návratu do vlasti zřídil si při otci zámečnickou dílnu. Již tenkrát - ač rodem katolík - čítal pilně bibli, již od té doby neodložil a zná celé stati z paměti. I jinak byl horlivým čtenářem, jeden ze starých "písmáků". Po 15 let byl členem obec. zastupitelství, po léta místopředsedou Občanské záložny. On prvý rationelně pěstovati zeleninu zprvu jen zelí a okurky, později všecku pro obchod. Jeho příkladu následovali jiní a tak dal počátek nynějšímu kvetoucímu, daleko široko známému zelinářství v Sezemicích.
Včelaření naučil se od kaplana Šinkory a Dr.Moravce. Sám počal včelařit v r.1880. Od té doby pečoval o všecky včely v celém okolí, nemaje časem prázdno jedné neděle. Při tom pročetl veškeré tehdejší knihy včelařské, počínaje Kodymem. Sám pozoroval bedlivě život včela a o některých theoriích měl své vlastní náhledy. Vyučil celou řadu včelařů, jsa každému upřímným rádcem a pomocníkem, opíraje se o své přebohaté zkušenosti.
Když vstoupil do včel. spolku pardubického, chodil pilně do jeho schůzí a súčastnil se vždy rozhovoru, ježto nebylo věci, do níž by nemohl platně zasáhnouti.
Když pak spolek jmenoval ho svým čestným členem a deputace ho navštívila, aby jej doprovodila k malé místní oslavě, nalezla písmáka při čtení bible. (Napsal Jan Nešpor, ředitel)
Největší včelaři našeho spolku jsou Karel Pokorný a Ant.Hruša.
Karel Pokorný,
učitel a nyní řídící učitel v Ohrazenici,
narozen 15.června 1869 v Hradci Králové, kde vystudoval učitelský ústav, stal se učitelem v Bělé, Lipolticích, kde byl s říd. Vojáčkem a naučil se od něho robiti úle ze slámy, pak přišel do Ředic, kde již měl 30 včelstev a zavedl si již Gerstrungy, tam stal se spoluzakladatelem včel. spolu v Holicích a jeho jednatelem. Konečně dostal se do Ohrazenic a sestavil si úle, vesměs slamáky, americké s nízkoširokými rámky. Chová kolem 60 včelstev a po léta zavádí včelu černou domácí, objednávaje každoročně matky z různých stanic oplozovacích. Kolem Ohrazenic seje se mnoho růžového jetele, který je v naší krajině nejvydatnější včelí pastvou a poněvadž Pokorný i jinak využívá všech možných zkušeností, dosahuje slušného výsledku i v letech málo příznivých.
Zkušenosti své rád jiným sděluje a vykonal v našem spolku 14 přednášek a tři kursy: dvakrát o výrobě slam. úlů a jednou o chovu matek.
Ant.Hruša,
dříve pekař a obchodník v Dašicích čís. 5, nyní soukromník tamtéž, narodil se 13.února 1854 v Hostovicích.
Začal včelařiti v r. 1883, kdy byl v Dašicích učitelem Vojáček od něhož prvých včelařských zkušeností nabýval. Chová kolem 60 včelstev ve stojanech vlastní práce, ale nejen úle, ale i jiné potřeby : medomet, rojochyty, kozlík, plecháče pro med a t.d. sám si udělal; vidlička na odvíčkování medu jest jeho myšlenky, zhotovil si ji z plechu a jehel (Vystavena původní) a z počátku jí víčka rozškraboval, ale brzy přišel na to, že víčka dají se velmi dobře odlupovati. Podle něho udělal si takovou vidličku jeho příbuzný Fr.Sikáček, říd. uč. v Srchu a ten byla na včel. kurzu u Švarce v Kolči, jemuž vidličku popsal a chválil, jak dobře se s ní pracuje. Hned v následujícím Švarcově včel.Kalendáři, byla již vidlička inzerována. Také zhotovil si velice praktický dymák. Má podobu velké dýmky, jest na šňůře uvázaný a zavěšuje se na krk v té výši, aby jej mohl snadno do úst vzíti a zase pustiti. Pro toho, kdo nemá pomocníka, aby mu kouřil, má tu velkou výhodu, že při práci má obě ruce volné.
Hruša nejen vymyslil praktická nářadí, ale je typem lidí, kteří se neohlížejí na ušlapané cestičky, ale odvažují se směle vybočiti i v jiné strany, když o správnosti nabudou přesvědčení. Markantním příkladem toho je jeho překládání včel v zimě. On dělával do společného plemenáče oddělky, které pak kolem vánoc, za příznivé povětrnosti, kdy včelstva nemají žádného plodu, překládal do úlů, kam toho bylo zapotřebí. Tvrdí, že včelám se nikdy nic nestalo a dobře se překládaly, poněvadž seděly klidně, nehnutě na plástech.
Podobně jako Pokorný, mívá med i v letech nejhorších.
Pilní navštěvovatelé schůzí, kteří bez důležité příčiny nevynechají ani jedinou, jsou tito dva:
Jindřich Jiroutek,
technický úředník dráhy v Pardubicích, t.č. ve výslužbě, narodil se 23.září 1875 v Pardubicích Na přerovsku č.266. Začal včelařiti r.1894 a chová kolem 15 včelstev. Rozmnožuje včelí pastvu kde může, seje semena i po loukách, chrání květiny, pracuje proti klestění stromů, opatruje včely jako oko v hlavě.
Jos. Kubánek,
narozený 28.února 1860 v Sv.Jakubě u Kutné Hory, již z mládí hleděl vše prozkoumati a vyzkoušeti. Když pak dospěl, hledal stále, jak by se dobře v životě uplatnil. Za tou příčinou pustil se i do Ameriky, kde pobyl 1 ½ roku a vzácných zkušeností tam nabyl. Když se pak navrátil, zařídil si na Chrudimce za účelem sportovním koncesovaný závod veslařský, kterážto myšlenky se mu krásně vydařila.
Včelařiti začal s velkým zájmem r. 1923 a má ve své pěkné zahradě u svého domku na Ležánkách včely a podaří se mu ještě při jeho píli a opatrnosti dále je rozšířiti.

Ustavení spolku

17. března 2007 v 13:40 | Josef Havrda |  Vývoj spolku od 1907 do 1927

Ustavení spolku.

Když nás bylo na Přihlášce 12, (9.1.1917) - jako zařizovací komité - obdrželi jsme potom od ústředí patero tištěných stanov, které jsme doplnili, podepsali, přičemž jsme spolek nazvali
Včelařský spolek pro okres
pardubický
a ku schválení místodržitelství do Prahy zaslali.
Na stanovách se podepsali:
Č.Dvořák, učitel v Pardubicích
V.Havelka, rolník v Pardubicích,
Jos.Syrový, přednosta dráhy v Pardubicích,
Jos Vitáček, profesor,
Fr.Záleský, rolník ve Staročernsku.
Stanovy byly vzaty na vědomí místodržitelstvím ze dne 17.října 1907 čís. 292.933, načež jsme vyjednali s ústředím, že svoláme ustavující schůzi na neděli dne 10.listopadu 1907 o ½ 10. hodině do hostince p.Mǖttelmǖllera v Pardubicích (Bubeneč) /přibližně v místě CHEMINGU, Pernerova ulice -pozn.JH/. Svolání bylo dosti obtížné, ježto jsme málo kterého včelaře znali a tak jen tu a tam o kom jsme zaslechli, toho jsme písemně pozvali. Do schůze dostavil se jednatel Ústř.vč.spolku Jos.Egner, který pojednal "O důležitosti včelařství a organisace včelařské zvláště", pak "O plemenném chovu". Mezi oběma přednáškami přihlásilo se za členy spolku i s těmi, kteří již dříve tak byli učinili, celkem 27 včelařů. Dle stanov volili přítomní předsedu, místopředsedu, 5 výborů a 2 revisory účtů, čímž spolek byl ustaven a započal svou činnost.

Spolkoví funkcionáři

Prvým předsedou našeho spolku byl
Josef Syrový
Narozen byl r.1845 v Dolanech sev.Čechy. Působil jako přednosta dráhy v Nymburce. Když vstoupil do výslužby,zakoupil si domek v Pardubicích, rodišti své paní, ve Štrossově ulici a zabýval se zde včelařstvím, zahradnictvím a také - hodinářstvím. Míval obyčejně sedmery včely a včelařil v úlech, které sestávaly ze dvou stejně velikých částí pro 10 velkorámků. Odděleny přepážkou, ve které byla u dna Hanemanova mřížka. Jedna část sloužila za plodiště a druhá, tedy stejně veliká, za medník. Dle potřeby plodiště s medníkem zaměňoval, čímž staré dílo v plodišti mohl snadno obnovovati. Ke krmení včel měl mimo to při boční stěně úzkou přihrádku, do které vkládal krmítko a včely zvláštním otvorem tam lezly.
Syrový byl předsedou přes 4 roky a to od 10. listop. 1907 do 6. ledna 1912. Toho dne došel do valné hromady jeho dopis, že pro churavost - nemohl se již celý rok schůzí zúčastňovati - nové volby naprosto přijmouti nemůže, což i mnozí ze soukromých hovorů potvrzovali. Usneseno, aby mu byly projeveny díky za jeho obětavost v práci spolkové, aby se tak stalo písemně a přípis dva členové aby mu doručili. Nemoc jeho byla skutečně vážná - trpěl cukrovkou - churavěl dále po celý rok, až 19.prosince 1912 život svůj dokončil.
Na jeho místo zvolen pak jednomyslně v téže valné hromadě
Matěj Hlinecký,
vrchní oficiál v./v. v Pardubicích, Hronovická ul.čís.321. Narodil se 15.července 1854 ve Skutči, začal tam včelařiti v klátu, brzy na to dal si udělati úl dzierzonský, do něhož včely přeložil. Ale valně se jim nevedlo.. Na to dostal se do Pardubic a pobyl zde jako poštovní oficiál do r. 1901. Zde začal robiti Oettlovy věnce. Zanechav jich dělal úle s pohyblivým stropem o pěti patrech; oblíbený úl jeho byl též Dzierzonův dvíčák. R.1889 poznal včelařské časopisy francouzské a hned r.1890 začal dle nich prakticky včelařiti ve stropovácích. Výsledkem jeho mnohaletých zkušeností jest spisek "Úle americké vůbec, můj americký dvíčák zvlášť". R.1901 přesídlil z Pardubic do Mělníka, kde byl zvolen předsedou tamějšího vč. spolku a vyučoval tam včelařství na vinařsko-ovocnářské škole, což dalo podnět k sepsání jeho díla "Včela a její chov". Brzy na to vydal spis "Výchova matek". Na jaře 1909 byl k své žádosti dán na odpočinek a přesídlil do Pardubic, kde má svůj domek s pěknou zahradou. V době jeho působení na Mělníku, byl zde v Pardubicích založen náš spolek a kdy předseda jeho, jak již bylo uvedeno, onemocněl, zvolen jest jeho nástupcem a o jehož rozkvět pracuje ze vší síly dodnes. To činí nejen u nás, ale od r. 1919, kdy byl jmenován učitelem včelařství v 8.obvodě, i ve spolku chrudimském, hlineckém, nasavrškém, holickém, přeloučském, poličském a skutečském. -
V květnu 1934 dopsána poznámka:
Zemřel po delší nemoci 1.května 1934 a pochován za velkého účastenství na zdejším hřbitově v pátek 4.května. Nad jeho hrobem rozloučil se s ním a poděkoval mu za jeho práci v prospěch včelařství za Zemský spolek , byv k tomu zmocněn. jednatel zdejšího vč.spolku p.ředitel školy Karel Pokorný a za místní spolek jeho předseda p. farář Havelka. Oba vyzvedli zvláště jeho neúnavnou práci a milou povahu.
V květnu 1934 Dvořák Čeněk
Prvým místopředsedou zvolen 10.listop. 1907
Jos.Vitáček,
professor vyšší průmyslové školy v Pardubicích, bytem v ulici Hronovické čís.438. Narodil se v Košťálově v podkrkonoší dne 16.února 1856, jakožto syn četné a přitom chudé chalupnické rodiny. jako by si toho byl po celý život vědom zůstal vždy mužem vpravdě demokratickým a to nejen v zásadách, ale i v celém svém jednání. - Vystudoval nižší českou reálku v Jičíne a - vyšší české nebylo - vyšší německou v Linci. Po absolvování střední školy studoval profesuru na německé technice v Praze. Po ukončení studií byl několik roků suplentem na německých středních školách a poněvadž se hlásil k české národnosti, nedostal definitivy a byl nucen dodatečně skládati zkoušky z češtiny a podrobiti se znovu státním zkouškám k docílení hodnosti professorské pro české školy. - V této době byl učitelem na měšťanských školách v Praze. Při zakončení průmyslové školy v Pardubicích v r.1890 byl přeložen do Pardubic, kdež učil do roku 1920, kdy ke vlastní žádosti byl přeložen do výslužby. Zemřel po kratší nemoci dne 5.července 1923.
Pokud se týče včelaření, vzbudil v v něm lásku ku včelám jeho tchán Václav Hervert, rolník v Dolních Krůtech u Kouřimě a jeho strýc Jos.Buchar, vikář v Horních Krůtech. Včelařil v úlech uhřiněvských a míval kolem 7 včelstev. V době dlouhé nemoci předsedovy řídil schůze a zúčastňoval se všeho kolem života spolkového, takže zůstane nám vždy v milé paměti. Při valné hromadě 19.ledna 1913 nechtěl více - ač požíval té největší důvěry - funkce místopředsednické přijmout.
Zemřel 5.července 1923.
Druhým místopředsedou zvolen jest jednomyslně
Jos. Fuksa,
rolník ze Studánky, tehdy starosta obce. Narozen byl 24.září 1855 ve Studánce u Pardubic č.16.
Včelařiti začal s rozvahou a velice prakticky: nejprve vstoupil do spolku, navštěvoval pilně - nejen členské schůze, ale i naše měsíční "Besídky", na vše důkladně se vyptával a pak teprve počal zařizovat včelnici. Nejprve dělal úle typu Syrového, potom stojany a ve válce americké, takže má úle trojí soustavy. Chová v nich kolem 20 včelstev. Do dnešního dne nevynechá bez důležité příčiny jedné schůze a je ode všech vždy rád viděn. V prvních letech po založení spolku , kdy spolek trpíval kapesními souchotinami, zakládal jej finančně a to ochotně a nezištně, zvláště při nákupu nezdaněného cukru.-
Prvým jednatelem zvolen při ustavující schůzi
Čeněk Dvořák
učitel na staroměstské chlapecké škole v Pardubicích. Aby obrázky funkcionářů byly úplné, zaznamenávám sám o sobě, snad mi to nebude vytýkáno, následující:
Jsem narozen 1.srpna 1857 v Sulkovci , okresu kunštátského na Moravě, kdež byl můj otec rolníkem a horlivě včelařil. Pamatuji se dobře jako malý chlapec, když s tamějším učitelem Jos.Synkem z klátu do nového úle dzierzoňáku včely kouřem a bubnováním přeháněli. Byli jsme čtyři bratři a všichni jsme náklonnost ku včelám po otci podědili.Včelařiti jsme pak začal r.1890 v Živanicích, kde jsem včelařských zkušeností nabýval od svého říd. uč. Josefa Hrocha a svého tchána Jana Pavelky, který dle starého způsobu chodil tamějším včelařům na jaře včely podbírati. Když pak jsem se dostal do Pardubic a r.1903 zakoupil si tu v Karlově ul. č.398 domek, převezl jsem včely ze Živanic sem. Včelařím v Baumanově "Národním úle" a chovám obyčejně 12 včelstev. Úl jest ten pro zdejší slabou snůšku příliš velký a proto , pokud mohu, dávám do jednoho úle roje dva, jeden do plodiště , druhý do medníku a příštího jara před hlavní snůškou vychytnu starší matku, rozevru pak ihned přepážku medníkovou a včely spojí se tak, že o tom ani samy nevědí. Také usazuji roje do bedniček a v srpnu po snůšce překládám je do vyprázdněných medníků, abych je také na jaře před snůškou s dolními spojil. Při překládání dobře si včely uvědomí, že se s nimi něco děje a na původní místo, kam již bedničky nedávám, se nevracejí. Tím dociluji pro naši ranní snůšku brzy silných včelstev, která dávají za příznivého počasí roje i med. Větší sílu takto zdvojených včelstev lze dobře pozorovati ještě roku příštího. Ku krmení pak sestavil jsem si krmítko, do kterého zvenčí liji z konvičky opatřené trubkou, rozvařený cukr a nepřicházím se včelami do žádného styku. Krmítko bylo poprvé vystaveno v r.1910 na výstavě drobného zvířectva ´v Dašicích a 1914 v kursu včelařském v Pardubicích.
Jednatelem byl jsem až do r. 1925, kdy více tuto funkci nemohl jsem dále zastávati, ježto jsem byl nucen šetřiti svého zraku.-
Úkol ten ochotně pak převzal
Ant. Tlustý,
ředitel všeobecné bankovní jednoty v Pardubicích bytem ve vilové čtvrti čís- 350.
Narozen byl 21./3. 1877 v Pátku okres Louny, kde jeho otec měl statek a byl velmi horlivým včelařem, neboť choval až 90 včelstev, také bratr jeho a strýc včelaří. Není tedy divu, i on pustil se do toho ušlechtilého zaměstnání. Pokud ho jeho povolání nutilo zdržovati se ve velkých městech, (Praha, Vídeň, Mor.Ostrava), nemohl své touhy ukojiti. Teprve když se dostal do Pardubic a zde r.1917 zakoupil vilku po staviteli Emilu Kašparovi, kde včelnice již stála, jeho touha se uskutečnila. Dnes má zde osazeno 14 Hospodářů, 1 dvoják, Budečák a dva dvojáky stojany. V prázdných chvílích baví se tu nejen včelařstvím, ale i v rozsáhlé zahradě i pěstováním stromoví a zahrádka vůbec.
Prvým pokladníkem byl na ustavující schůzi 10.listopadu 1907 zvolen jednomyslně
Jos. Kohoutek,
učitel v Černé za Bory, později říd.uč. v Mněticích.
Narodil se 18.února 1969 v Pardubičkách a počal včelařiti r.1899 v Libišanech. Chová kolem 10 včelstev ve stojanech. Mimo pokladnictví vykonal více přednášek, zvláště o užitku včel, aby nové včelaře získal. Přednášky jeho mají vždy veliký úspěch, neboť Kohoutek je znám jako velmi dobrý řečník, opepřuje řeč svou humorem.
Velikou řadu přednášek vykonal také mezi lidem o různých schůzích a slavnostech a doporučuje vlastnosti včel, jako čistotu, pracovitost, statečnost, vytrvalost, lásku k matičce; Také jeho péčí bylo vysázeno mnoho ovocných stromů a vůbec navádí lid, aby na každém volném místě vysazoval stromy. -V Mněticích je chudá pastva včelí, protož se tam včelaří obyčejně s deficitem. Ale náš Kohoutek své paní, když spíná ruce nad hrnci medu ? - i ne, cukru pro včely, říká s úsměvem:"Vy královny jste moje nejdražší potěšení. Pro vás vše!".
Když přesídlil z Černé do Mnětic, tedy ještě dále od středu spolku a činilo to docházením obtíže, zvolen 6.ledna 1912 pokladníkem velmi horlivý včelař
Stanislav Zelenka,
učitel na staroměstské chlapecké škole v Pardubicích.
narozen jest 7.května 1875 v Jindř.Hradci a byl zde na okrese učitelem v Pardubičkách a v Kuněticích, Maje velikou touhu po včelách, opatřil si úle a včely, ale musil je umisťovati na cizích zahradách, což působí časté obtíže. Teprve po převratu vystavěl si vilku ve Škroupově ulici, kde má krásně zařízenou zahradu a v ní úhledný včelín. Původně začal včelařit v "Národním úlu", ale později zavádí si úl vlastní soustavy. Jest to stropovák podoby krychle s rámky do čtverce 30 cm dlouhé. Tím podobá se nejvíc kouli a tudíž zimnímu hnízdu včel. Úl byl již na četných výstavách vyznamenán: v Holicích, Hodoníně, Bratislavě, Brně aj. Zelenka nejen ve včelařství, ale i v jiných oborech je v činnosti neúnavný a vykonal mnoho zajímavých přednášek nejen ve spolku našem, ale i ve spolcích sousedních.
Pro mnohá zaměstnání nechtěl při valné hromadě 23.ledna 1921 dále funkci pokladníka přijmouti a zvolen na jeho místo
Ant. Tlustý
o němž je zpráva vpředu. A když tento zvolen 22.března jednatelem, přijal funkci tuto a dodnes ji zastává
Karel Zahradníček,
korespondent v továrně Prokopově v Pardubicích, bytem ve vlastním domě v Zámecké ul. čís.7.
Narodil se 7. března 1877v Totečí u Uherského Brodu na Moravě. Je zvláštní, že snad všichni jmenovaní funkcionáři pochází z rodin, kde se včelařilo. Zahradníček sám začal včelařiti v r.1908 ve stojanech a mívá kolem 6 včelstev.