Únor 2007

Jak došlo k založení spolku

19. února 2007 v 18:03 | Josef Havrda |  Okolnosti založení spolku
Před založením našeho spolku podporoval včelařský rozvoj "Spolek pro zvelebení chovu drobného zvířectva pro Pardubice a okolí", který měl v programu také včelařství, ale to v rozměrech velmi malých - nějaký ten předmět při výstavách bylo všecko. Více již konal včelařský spolek chrudimský, ale pro větší vzdálenost od Pardubic a poněvadž byl také spojen s drůbežnictvím, které se včelařstvím nijak nesouvisí, bylo z okresu pardubického jeho členy jen nepatrný počet jednotlivců.
Poněvadž je již v povaze včelařů, že se rádi sejdou a o včelách si pobzučí, sešli jsme se několikráte v Bubenči. Jansa, Grus, prof.Vitáček, Havelka a já a tam si hodně o včelách popovídali.- Pak přišlo levné trojnásobné pojištění včel a to nás také k založení spolku pobízelo. Vždyť jeden z nás měl své včely na venkově, blízko dvou stodol, a tu venkovský lid měl ten boží dar, že předvídal, že jedna z nich má brzy hořet, čímž by se včely ocitly v nebezpečí. Skutečně také asi po roce stodola ta shořela, ale bohudíky včelám se nic nestalo.
Bezprostředním podnětem k založení spolku však bylo "Družstvo pro zvelebení ovocnictví, zelinářství, bylinářství a včelařství", které uvedl v život Karel Horák, tehdy řídící učitel v Ohrazenici, později v Pardubicích. a nyní ve výslužbě v Pardubicích, kde vede se svými syny ovocnický závod na Ležánkách. Toto družstvo vytklo si velmi široký program, ve včelařství např. chtělo zřizovati závody na zpracování medu a vosku, zakládati tržnice těchto produktů, vyhledávati levné nákupní prameny včel a potřeb včelařských, pořádati výstavy a kursy, zakládat vzorné včelíny a jich pojištění. Podobné úkoly byly vytyčeny stanovami v ovocnictví, zelinářství, a bylinářství (léčivému). K tomuto rozsáhlému úkolu byly valnou hromadou ustanoveny 10ti korunové podíly!! To bylo zárodkem smrti a také, nežli se družstvo rozvilo, padlo. Já jsem byl tehdá pověřen, abych vedl odbor včelařský. Dalo se těžko co dělat, poněvadž správa byla těžkopádná, vč.odbor neměl žádné výkonné moci a musil s každou maličkostí do správní rady, neměl žádných samostatných příjmů, členové odboru byli od sebe vzdáleni. Václav Tetřev v Lánech u Dašic, Josef Forman v Rábech, Fr.Vinař z Opatovic, Fr.Škoda ze Ždánic. Asi dvakrát jsme se sešli, ale celkem nic nevykonali. Jediný dobrý výsledek měl tento odbor, že vedl k založení samostatného včelařského spolku.
V jedné jeho schůzi jsme se totiž usnesli požádati Zemský ústřední včelařský spolek v Praze, aby odbor byl přijat za člena, by členové odboru mohli dostávati Českého včelaře za 2K a mohli si dáti včely pojistiti. Od ústředí došla odpověď - ne snad zúmyslně, spíše nedopatřením - ve smyslu aby zde byl spolek založen. Nám to bylo konečně milejší, poněvadž jsme viděli, že v Družstvu těžko se pracuje, a abychom nevzbudili zdání, že založením spolku rozbíjíme Družstvo, jak se tvrdilo, bylo umluveno, že spolek jako celek stane se členem Družstva a že bude pracováno společně k jedinému cíli. Členství v Družstvu se však neuskutečnilo, poněvadž než všecky formality se založením spolku byly provedeny, Družstvo již kolísalo.

Zakladatelé spolku

Aby spolek mohl být založen, kladena od ústředí podmínka, aby alespoň 10 včelařů se podepsalo, že založení spolku si přejí. Napsal jsem tedy "Přihlášku" ze dne 9.ledna 1907, kterou jsem ovšem podepsal a po mně hned příbuzný náš
2) František Záleský,
rolník ze Staročernska, který jako mladík oblíbil si včely a s mladickým zápalem vrhl se do jejich chovu. Míval pěkný výtěžek, neboť půda je tam vlhčí - bývalý rybník a obec chráněna je lesy před větry. Utržil však na vojně žaludeční vředy, kterým 10.února 1924 podlehl.
Třetím byl
3) Václav Havelka,
rolník v Pardubicích. Měl statek "U Kostelíčka", který později prodal Pozemkové bance, která stavení i se stodolou dala zbořiti a velikou plochu i s přilehlými pozemky rozprodala na stavební místa. Havelka míval včelín asi na místě, kde je nyní dům paní Masarykové (dnes Magistrát-pozn.JH). Přišel sem z Čáslavska a pocházel z rodiny včelařské,: otec, bratr, strýc pilně včelařili. Je zvláštní, že včelař jinak pokročilý , neužíval medometu, ale dle starého způsobu na jaře včely podbíral a správnost toho velmi hájíval. Úle měl stojany s loučkami bez rámečků. Teprve později, když viděl výnos u nás , od svého náhledu upustil a zařizoval druhou včelnici, ve které měl úle americké a počal vytáčeti. - Havelka byl muž prozíravý, charakterní a věnoval velikou péči svým dětem. Nebylo snad jediného setkání, aby o se o nich nezmínil. Po Pardubicích byl brzy velmi znám, poněvadž na sebe upozorňoval svou vysokou postavou - byl nepochybně "nejvyšším pánem" u nás. Výhodným prodejem svého statku značně rozmnožil své jmění, avšak dlouho se z něho netěšil. Bylo to roku 1909, kdy rozstonal se na zánět pohrudnice, ale pozdravil se. Za nedlouho se však zánět opakoval a on jemu podlehl.
Havelka byl prvním včelařem, s kterým jsem o založení spolku mluvil. Když jsem mu vysvětlil výhody spolkové, malinko se zamyslel, ale hned byl rozhodnut a pravil krátce a rozhodně: "Já jsem proto, se mnou počítejte!" Když pak byl spolek založen, byl zvolen do výboru a rád pomáhal, kde mohl. Poskytoval nám zdarma povozy, horlivě zúčastňoval se našich schůzí a v jeho bytě konali jsme také "závody vařáků na vosk". Přinesli jsme tak každý svůj vařák (bylo jich asi 5) a vosk v nich vyvářeli. Na základě jich výkonnosti jsme si pak u firmy Kraus zhotoviti dva spolkové vařáky nechali, kterých dosud s prospěchem používáme.
4) Josef Syrový
přednosta dráhy v.v. v Pardubicích o němž jsem dosud nevěděl a neznal ho, je v Přihlášce na čtvrtém místě. Havelka mi o něm totiž pověděl a hned mne k němu zavedl. (Zpráva o něm je dále - pozn.JH)
5) František Livora
bednář rafinerie cukru v Rosicích, t.č. starosta obce ochotně"Přihlášku" podepsal.
6) Josef Vitáček
profesor vyšší průmyslové školy, (Blíže o něm dále - JH)
7) František Sikáček,
říd. učitel v Srchu, nyní na odpočinku v Králové Hradci měl 16 včelstev ve stojanech, s úhlednou včelnicí. Sotva jsem mu začal vysvětlovat za jakým účelem k němu přicházím, vpadl mi do řeči: "Však jsem se chtěl již u tebe zastavit, abychom zde spolek založili".
8) Stanislav Zelenka
tehdy učitel v Kuněticích, bytem v Pardubicích, Sladkovského ulice č. 669, později učitel na staroměstské škole chlapecké v Pardubicích. (blíže o něm dále - JH)
9) Josef Forman
rolník v Rábech, které jsou přiškoleny ke Kuněticům a tam musil Zelenka z Pardubic do školy docházeti, s radostí ku spolku přistupoval a Zelenka jeho podpis zprostředkoval. Forman vždy s velikou láskou o včelách hovořil a také říkal:"Včely mi zaplatí veškerý daně". Podobně se jednou vyjádřil železničář Schejbal ze Svítkova, že má včely radši nežli krávu. Krávu prodá a koupí včely.
10) Josef Kučera
hospodářský správce, nyní ředitel u městských úřadů v Pardubicích má včelín na svém statku v Mněticích. S ním jsem poprvé a naposled překládal včely z klátů -ležanu do stojanu. Udělali jsme to tehdy velmi pohodlně a dobře se nám to zdařilo. Četl jsem tehdy, že v Americe divokým včelám v lesích připevňují na otvor kudy včely vyletují bedničku se začátky díla a když se tam matka přestěhuje, všecko zaklade a veliká většina včel se nalézá v bedničce, odnesou ji domů a do úlu přeloží. Učinili jsme to také tak, bedničku upevnili na česno klátu, takže včely musily vyletovati bedničkou, plodiště v klátu bylo hodně sníženo,a když jsme pak včely z bedničky do podstaveného úle přeložil, bylo v klátu jen něco málo včel a dílo bylo skoro úplně prázdné, takže jsme oboje do úle velmi lehko přendali.
11) Josef Roček
tehdy učitel na obecné škole U kostelíčka v Pardubicích, bytem Jiříkova ulice č.600, později říd. učitel na téže škole a bytem v ulici Štrossově, počal tehdy právě včelařiti. Úle si dal zhotoviti dle mých, které nám levně hotoví truhlář Rašín v Černé u Bohdanče, sám také včelaří. Za dvoják s dvojitými stěnami platili jsme 20 K. Při hašení požáru v Bohdanči se unavil, dostal zápal plic a z toho dobrý tento přítel zemřel.
12) Josef Vojáček,
narozen 4.února 1856 v Sezemicích, studoval vyšší reálku a jednoroční kurs učitelský. Počal včelařiti r.1880 v Dašicích na popud obec. tajemníka K.Voříška. Zúčastňoval se činně nového ruchu včelařského a získal mnoho mladé síly k včelaření, byli to K.Holub Ant.Holý, Ant.Chaloupka aj.
Na jeho včelíně scházeli se i starší včelaři z okolí, aby shlédli nové směry ve včelaření. Mezistěny lisoval na kovovém strojku. Komicky dnes působí, jak jeden soused z blízkých Lánů, na jehož jméno si dnes Vojáček nepamatuje, nechtěl věřiti, že by včely na nich dílo stavěly. Aby ho o tom přesvědčil, vložil mezistěny před jeho očima do úle a při příští návštěvě měl si to nevěřící prohlédnouti. Ale pozor! To by byl mohl Vojáček snadno zfalšovati a dát na jejich místo pěkné panenské dílo! Proto milý soused vzal motouz, obvázal jím úl, aby se dvířka nemohla otevříti a zavázal na zvláštní uzel, který jiný nedovedl zavázati. Po několika dnech přišel, dobře prohlédl uzel, jestli jím nebylo hnuto a shledav vše v pořádku, otevřeli úl a - - viděli ten div světa: místo mezistěn překrásné rovné plásty naplněné již medem a plodem! - Včelařil ve slaměných úlech, které se školními dětmi sám ušil a jeden i se zámkem přišel mu na 3 zlaté. Výrobu pak předvedl nám při Východočeské výstavě v Pardubicích r.1903. - On měl na včelíně první oznamovač rojů a na výstavě v Chrudimi jej demonstroval. Sestavil také sbírku preparátů k vyučování včelařství. Mnoho příspěvků ze včelařství nachází se od něho v pražských včel. listech z let 80tých a v Melišově "Rozhledu". Za tuto všestrannou činnost dostalo se mu mnoha vyznamenání:
1 zlatou medailli, 5 stříbrných, 1 bronzovou, 10 dukátů, a více pochval a diplomů
Když se pak stal řídícím učitelem v Lipolticích, včelařilo se mu nejveseleji, ježto tamní okolí je bohato na včelí pastvu a tak on do roka několikrát med vytáčel. Avšak jen jednou za svého 45ti letého včelaření vytáčel med řepkový.. Pak dostal se na školu ve Ždánicích a konečně do výslužby přesídlil do Pardubic, kde po záslužné činnosti tráví klidné své stáří, zabývaje se s jeho vždy milými růžičkami, pracuje dosud v hasičském spolku, ale včeličky pro nevhodnost místa odvézti musil ku svým příbuzným.

Před založením spolku

19. února 2007 v 18:02 | Josef Havrda |  Okolnosti založení spolku
Ač poměry snůškové nejsou v okrese nejpříznivější, jak bylo v předešlém oddíle naznačeno, přece se dalo a dá se zde včelařit se slušným výsledkem.Proto již v dřívějších letech bylo na okrese několik vynikajících včelařů, kteří vlastní silou a prozíravostí ve včelařství vynikli, neboť nebylo tehdy ani přednášek, ani včelařských časopisů a literatury, aby se mohli včelaři poučiti. Mezi těmto vynikajícími včelaři jsou mi zvláště známi:
František Tichý a Josef Hroch,
prvý řídící učitel, druhý učitel, oba na jedné škole v Bohdanči. O nich napsal Fr.Tichý, syn, tuto vzpomínku:
"Včelaření učitelů možno datovati od vynalezení úlů Dzierzonových. Před tím učitelé byli nuceni hledati si vedlejší obživy jinak, tak kupř. otec měl svou kapelu a s ní chodil "vyhrávat kasace" a jinak takřka šumařil. Když Rakousko ztratilo Itálii a s ní severoitalské hedvábnictví, nutilo učitele k chovu hedvábnictví. Tak v Bohdanči chovali učitelé bource morušového i dubového. Vydáním pokrokových zákonů Hasnerových, ulehčilo se škole i učitelům, odpadla závislost na faře a i finančně se učitelům trochu pomohlo. V těch dobách otec, Hroch a Vísner z Moravan byli persekvováni. A aby vyhnuli se různému podezírání, agitaci a dalšímu pronásledování, vrhli se s velkou chutí na včelařství, v němž našli příjemnou zábavu a zaměstnání, a vyhnuli se společnosti, která je dříve osočovala (fara, učitel Jedlička a t.d.) Otec byl konservativnější, klidnější, ale jeho spolutrpitel Hroch byl mladší, podnikavější, odvážnější. Dali se tedy do včelařství. Začátky byly dosti kruté. Dnes snad by mnozí včelaři nedovedli překládat včely z klátů do domečků Dzierdzonových. Když se tak trochu zmohli, pojali po návrhu Hrocha úmysl vystavět včelnice. Otec si dal vystavěti včelnici od řemeslníků, Hroch většinou hleděl si udělati všecko sám. Ve škole na půdě oba svorně pracovali, malovali úle, každý jinou barvou, jiným vzorem. Otec měl včelnici na 48 rodin, hroch asi na 40.. Objednávali si včelstva krajinská a tak počet jejich včelstev rychle rozmnožovali. Otci bylo to stálé rojení až proti mysli, tak, že i úle nastavoval, rozšířil je ještě o nástavek.. Hroch byl mnohem snaživější, pilnější. Ten již tehdáž nečekal na rojení a sám si dělal oddělky. V tom čase se začala síti u Bohdanče řepka olejka, bílý jetel býval již dříve set, k tomu ještě aleje lip a dosti luk a to vše dávalo dosti snůšky.. Úle měli Datheovy, na dvě patra, ale každé se dalo děliti ještě na dvě polopatra. Rámky ve všech úlech byly stejných rozměrů. Mezistěny nebyly ještě známy, na rámky se jen lepily proužky staršího díla - nálepky. Dokud jsem byl doma jako student, rád jsem s otcem ve včelnici pracoval. Večer po práci a po večeři scházívala se u včelnice společnost včelařů,. Nejčastějším hostem býval truhlářský mistr Sekyrka, také včelař. Měl to k nám jen přes zahradu. Otci pomáhal při včelaření náš příbuzný Jos. Jaro, zámečník. Vlivem těchto lidí rozšiřovalo se včelařství v "domečkách" nejen po městě, ale i po okolních vesnicích. V Bohdanči ve škole to lidi viděli, zalíbilo se jim to. Hroch hned radil a pomáhal a strýc Jaro chodil po vsích překládat z klátů do domečků. Ten stav trval asi od let 70tých. Roku 1878 stal se Hroch řídícím učitelem v blízkých Živanicích a otec osaměl. Býval nemocen a já byl doma. Otec se té práci věnovati ani sám nemohl a včelnice scházela, včelstev ubývalo, až při jeho smrti zbylo ve včelnici jen asi 10 rodin. Po jeho smrti matka s Jarem včelnici rozprodala".
K tomuto náčrtku ještě dodávám já: Zdá se, když se tito dva včelaři rozešli, že oba ve své činnosti ochabli, neboť i Hrochovi v Živanicích včelstev ubývalo, až mu zbylo je několik čeledí. Přispělo k tomu také to, že vedl správu školy, Každodenně cvičil mládež v hudbě a církevním zpěvu, obdělával několik korců polí, které měl za malý poplatek od záduší za řízení choru a tak na včelaření mu zbývalo málo času. S Hrochem do Živanic zároveň přišel jsem i já jako mladý učitel a od něho později nabýval jsem prvních praktických vědomostí. Ve dvou se to prý vždycky lépe táhne! A i Hroch počal býti horlivější. Já jsem začal včelařit s čistokrevnými vlaškami, které se i Hrochovi líbily a od nich si matky pěstoval. Po smrti Tichého stal se řídícím učitelem v Bohdanči, kde pilně ve včelařství pokračoval, zhotovil si sám druhou včelnici a to ze samých slamáků, kterou i slaměnými došky pokryl. Připravoval se také do výslužby "aby v ní neměl dlouhé chvíle", ale dlouho se z ní netěšil, neboli zakrátko zemřel.
Vyhlášenými včelaři byli také
Václav Jansa
Josef Grus
Cyrill Christen,
o nichž je podrobnější zpráva dále
Podobně velký vliv na zvelebení včelařství ve svém okolí měli
Josef Vojáček
a Ant. Hruša.

Jak vypadal pardubický okres

19. února 2007 v 18:01 | Josef Havrda |  Okolnosti založení spolku
Okres náš, působiště našeho spolku , čítal v r.1910 6043 domy a 55795 obyvatel. Rozkládá se v rovině polabské s půdou velmi rozmanitou. Jsou tu půdy těžké, jílovité (Lány na důlku, Opočinek), lehké, velmi písčité (Černá u Bohdanče, Rybitví, Rosice, Ohrazenice, Doubravice), kde pěstuje se mnoho jetele nachového (růžáku), dále hlinité kolem Labe, pak u Jesničan, Dražkovic, Mikulovic, Ostřešan,, pak vlhké, rybniční u Bohdanče, Stéblové, Pohránova, Semtína, Straročernska. Ač okres náš je v rovině, rozprostírají se v něm i hojné lesy, zvláště od Vysoké k Holicům, ano i u samých Pardubic je rozsáhlá dubina Zelenobranská a Bělobranská. Kolem Labe jsou pak široké pruhy květnatých luk. V městech i vesnicích je hojnost ovocného stromoví, které zvláště v posledních letech hojně se sázelo, také lip a místy i akátů, zvláště v Pardubicích a zde i hojně javorů.
Okresním městem jsou Pardubice, menší města Bohdaneč a Sezemice. Pardubice, čítající 25.000 obyvatel, mají nejvzácnější památku
Zelenou bránu,
která dodává celkovému pohledu na město význačného rázu a jistě napiatou pozornost vzbudí v každém příchozím. Je to pomník doby perštejnské, zbudovaný r.1507 a byla upravena po r. 1538 mistrem Jiříkem z Olomouce.
Skvělým pomníkem zašlých dob jest také
zámek,
který zůstal nedobyt ve všech časech válečných, které tolikrát měst přestálo. Zde na původní tvrzi pánů z Pardubic skonal 1.ledna 1427 tehdejší majetník panství Viktorin z Kunštátu a z Poděbrad, otec krále Jiříka a důvěrný přítel Žižkův; zde žil a zemřel 8.dubna 1521 Vilém z Pernštejna, muž "jemuž rovného hledali bychom marně v dějinách českých a snad i u jiných drahně národův".
Kdo navštíví Pardubice, neopomene podniknouti vycházku 6 km dlouhou na
Kunětickou horu,
které vévodí celé rovině polabské, korunována jsouc zříceninou hradu, kterýžto svědek dávné slávy zdejšího kraje za doby pernštejnské, čím dál tím více zkáze propadal. Teprve za republiky, kdy při pozemkové reformě jak zámek, tak Kunětickou horu zakoupil Musejní spolek, hrad se renovuje a spolek může se již dnes pěkným výsledkem pochlubiti.
Pro spolek je též významné, že náš president Osvoboditel jest jeho členem a tím k zachování vzácné památky povzbuzuje.
K jarnímu zesílení včelstev v okrese poskytuje nejvíce sladiny i pylu ovocné stromoví, místy i javory a kaštany. Kolem 15.května počíná se hlavní snůška a potrvá asi do poloviny června, neboť tu kvete jetel nachový, který za příznivého počasí dává u nás nejvíce medu, pak akát, ohnice a květiny luční. Selže-li tato doba, bývá medná žeň již smutná. Něco mohou dáti ještě lípy, které kvetou v druhé polovině června a začátkem července, pak v srpnu za velmi teplého a suchého počasí i otavy červeného jetele s otavou luční. To jsou však jen výminky, které se zdaří vždy jen za mnoho let. Jak patrno, máme zde snůšku velmi ranní a proto je největší starostí včelaře, aby hojným přikrmováním v podzim i na jaře a pěstováním mladých zdatných matek přivedl svá včelstva na jaře co nejdříve do náležité síly.
TOPlist

Titulní list kroniky, kterou sepsal Čeněk Dvořák

19. února 2007 v 17:59 | Josef Havrda |  Okolnosti založení spolku
VČELAŘSKÝ SPOLEK
PRO OKRES
PARDUBICKÝ

DĚJINY
Včelařského spolku pro okres pardubický
K výstavě a všeslovanskému sjezdu v Praze
od 3. do 10 července 1927 načrtl
Dvořák Čeněk
Pardubický okres.

Úvod

19. února 2007 v 17:20 | Josef Havrda
Vážení návštěvníci této stránky,
dovolte mi několik informací. Jsem v této činnosti úplný začátečník a tak prosím o shovívavost v těch případech, kdy se mi něco nepovede. Spoléhám také na vás, že mi své připomínky a náměty okomentujete přímo zde. Doufám, že vás, tak jako mne, zaujme pohled do historie naší včelařské organizace z něhož dýchne pěknou češtinou popsaný obrázek o našich předchůdcích, zanícených včelařích, kteří nabyli přesvědčení, že sdružení je tou správnou cestou, jak povznést včelaření na vyšší úroveň.
Společenství, založené před sto lety přetrvalo bez přerušení až do dnešní doby i když muselo překonat nelehká období, zejména léta obou světových válek a je na nás, abychom se z minulosti poučili a v díle našich předků pokračovali.
Buďme si proto nadále dobrými přáteli, přiložme každý podle svých možností ruku ke společnému dílu a zachovejme tradici, která říká: včelař = dobrý člověk.